Den 6. pondělí 27.8.2012, Hiroshima
pátek 11. října 2013
pondělí 7. října 2013
UPOL Diary 11
A máme tu opět začátek semestru.
Podnětem pro tento článek se stal hlavně náš z Ameriky importovaný profesor na Syntax. Předmět se nám v rozvrhu procpal na pondělní ráno a vidina rozradostněné Veselovské se svým "To už máte znát ze školky." totálně zadupávající naše sebevědomí nebyla příliš lákavá. Stal se ale zázrak a skončili jsme s Papouškem, pravým jménem Jeffrey Parrott. Úvodní hodinu se sáhodlouze a jak se na Američana sluší patřičně patrioticky představoval. Má tetování na levém lokti, pravděpodobně květinu. Pochází z Oregonu, na Wikipedii jsme bohužel žádný výrazný tamní dialekt nenašli, takže po fonetické stránce není nad čím plesat. Škoda...
Na lingvistické výrazivo mnohdy kašle a užívá prostě "these guys". To slyšet Veselovská u zkoušky, tak asi letíme :D
Dneska jsme si připadali jak na cvičení roztleskávaček:
Parrott: I say Noun phrase, you say - *
I say Subject, you say - *
*správné odpovědi se dozvíte na konci článku
Dozvěděli jsme se, že sloveso je boss (šéf) a vládne prostě všemu.
Příkladová věta, která je doufejme pravdivá:
"Jeff hugged a student who had a really rough day." awww
(Jeff obejmul studenta, který měl těžký den.)
Ano, všichni si po zkoušce určitě přijdeme pro hug ;)
Jinak jsme asi dvě lekce pozadu a opět se potvrdilo, že ve skriptech se nevyzná nikdo kromě jejich stvořitelky XD
Co se týče dalších předmětů, je tu Japonská konverzace, kterou opět vede Nagata-sensei a tentokrát se hodina ze 45 minut prodloužila na hodinu a půl. Ale je to mnohem lepší než loni. Dokonce jsme zkoušeli takové nekonvenční metody jako je shadowing, což bych nečekala.
Na obchodní japonštinu jsem se upsala nepovinně, nelituji, bude to ovšem zabíračka. Za úkol jsme dostali vyrobit si vlastní vizitku meishi a na hodině budeme pak procvičovat její správné předávání. Bude sranda :)
Bakalářský seminář dvakrát odpadl kvůli přednáškám profesora Karla Fialy, který k nám zavítal z Japonského Fukui. Měl povídat hlavně o překladu japonské kroniky Kodžiki, románu Příběh prince Gendžiho, Příběh rodu Taira a o všeobecně o tlumočení. Bohužel mu nezbývalo moc času a než se prokousal pouhým dějem děl, tak byl konec přednášky :/ Ale jinak přednášel moc pěkně a můžeme být na něj jako Češi hrdí :)
Překladatelský seminář číslo tři začal velkým rozčarováním, když nám na poslední chvíli bylo oznámeno, že se nebude týkat technického překladu, jak bylo avizováno v sylabu, ale titulkování. To taky není k zahození (i když bych ten technický asi raději) a navíc předmět spoluvyučuje spolužačka z japonštiny :D
O Gramatice japonštiny nemám co říct, protože jsem lama a na přednášku ze záhadných důvodů nešla, prostě jsem se domnívala, že odpadá a nejlepší na tom je, že Ely si to myslela taky. Takže tak. ~~;
Toť vše ke školním aktivitám.
S Lemon-san jsme si řekly, že se budeme snažit chodit trochu víc mezi lidi, obnovíme docházku na akce Japonského klubu, která minulý semestr pěkně vázla. Hned první středu semestru jsme se tedy vydaly spolu s Itokou do letního kina, které ovšem pro tuto příležitost mělo být přejmenováno na zimní. Byla jsem v letním kině poprvé, a tak jsem si to i přes nízké teploty užila. Hráli Královu řeč, což holky už sice viděly, ale stejně tam se mnou zůstaly až dokonce. Thank you guys ^_^
Pořídily jsme velmi vydařené fotky tajuplného prázdného sedadla.
Druhý den se Lemon-san k večeru spontánně rozhodla, že by si jako dala hranolky, tak jsme u kolejí nabraly Itoku a zamířily do centra do Mekáče. Na náměstí se zrovna konala výstava brambor, musely být pěkně zmrzlé, chuděry. Potkaly jsme Skota (v sukni) čtoucího si menu kebab restaurace. Itoka byla osvícena bleskem a má tudíž pěknou fotku se svatozáří zakrývající téměř celý její obličej.
Do třetice všeho zmrzlého jsme v pátek opět podnikly pouť na náměstí a shlédly v rámci projektu Vzáří kratičkou produkci o UP promítanou na dům. Zpátky jsme se vracely velmi pochybnou, téměř slepou uličkou a víc to nebudu rozmazávat XD
Quest za párkem v rohlíku jsme zvládly na výbornou a holky si pochutnaly :)
O den později...
z toho všeho byla rýma.
Druhý týden se naše společenské vyžití omezilo pouze na tradiční Nomikai, uvítací párty pro prváky na japonštině. Když říkám pouze... přes sto lidí se tam vlezlo. Už nejsme ta malá katedřička jako kdysi... Byla jsem moc ráda, že byl vevnitř zákaz kouření (měli jsme pro sebe zarezervovaný celý klub), ale i tak nám oblečení zatuchlo díky již nevyvětratelnému odéru.
Dodala jsem si odvahy a seznámila se s Kavárnistkou, sice když o tom přemýšlím zpětně, tak jsem se zapomněla představit, ale očividně pochopila kdo jsem :D Snad jsem nepůsobila moc stalkerovitě a nevyděsila jí, gomen ^^;
Na párty infiltrovali dva značně podnapilí týpci, jeden hudebkář a druhý právník, prý tedy, jména totiž měnili každou půlhodinu :D
Senpaiové natočili velmi trefné video "Ze života japonštináře", ve kterém si zahrály i Lemon-san a Itoka :) Příští týden by se mělo objevit na internetu, tak přidám odkaz, aby všichni věděli, co je čeká vydají-li se na mučednickou cestu studenta japonštiny :D
--------
Správné odpovědi na na syntaktické otázky:
Podnětem pro tento článek se stal hlavně náš z Ameriky importovaný profesor na Syntax. Předmět se nám v rozvrhu procpal na pondělní ráno a vidina rozradostněné Veselovské se svým "To už máte znát ze školky." totálně zadupávající naše sebevědomí nebyla příliš lákavá. Stal se ale zázrak a skončili jsme s Papouškem, pravým jménem Jeffrey Parrott. Úvodní hodinu se sáhodlouze a jak se na Američana sluší patřičně patrioticky představoval. Má tetování na levém lokti, pravděpodobně květinu. Pochází z Oregonu, na Wikipedii jsme bohužel žádný výrazný tamní dialekt nenašli, takže po fonetické stránce není nad čím plesat. Škoda...
Na lingvistické výrazivo mnohdy kašle a užívá prostě "these guys". To slyšet Veselovská u zkoušky, tak asi letíme :D
Dneska jsme si připadali jak na cvičení roztleskávaček:
Parrott: I say Noun phrase, you say - *
I say Subject, you say - *
*správné odpovědi se dozvíte na konci článku
Dozvěděli jsme se, že sloveso je boss (šéf) a vládne prostě všemu.
Příkladová věta, která je doufejme pravdivá:
"Jeff hugged a student who had a really rough day." awww
(Jeff obejmul studenta, který měl těžký den.)
Ano, všichni si po zkoušce určitě přijdeme pro hug ;)
Jinak jsme asi dvě lekce pozadu a opět se potvrdilo, že ve skriptech se nevyzná nikdo kromě jejich stvořitelky XD
Co se týče dalších předmětů, je tu Japonská konverzace, kterou opět vede Nagata-sensei a tentokrát se hodina ze 45 minut prodloužila na hodinu a půl. Ale je to mnohem lepší než loni. Dokonce jsme zkoušeli takové nekonvenční metody jako je shadowing, což bych nečekala.
Na obchodní japonštinu jsem se upsala nepovinně, nelituji, bude to ovšem zabíračka. Za úkol jsme dostali vyrobit si vlastní vizitku meishi a na hodině budeme pak procvičovat její správné předávání. Bude sranda :)
Bakalářský seminář dvakrát odpadl kvůli přednáškám profesora Karla Fialy, který k nám zavítal z Japonského Fukui. Měl povídat hlavně o překladu japonské kroniky Kodžiki, románu Příběh prince Gendžiho, Příběh rodu Taira a o všeobecně o tlumočení. Bohužel mu nezbývalo moc času a než se prokousal pouhým dějem děl, tak byl konec přednášky :/ Ale jinak přednášel moc pěkně a můžeme být na něj jako Češi hrdí :)
Překladatelský seminář číslo tři začal velkým rozčarováním, když nám na poslední chvíli bylo oznámeno, že se nebude týkat technického překladu, jak bylo avizováno v sylabu, ale titulkování. To taky není k zahození (i když bych ten technický asi raději) a navíc předmět spoluvyučuje spolužačka z japonštiny :D
O Gramatice japonštiny nemám co říct, protože jsem lama a na přednášku ze záhadných důvodů nešla, prostě jsem se domnívala, že odpadá a nejlepší na tom je, že Ely si to myslela taky. Takže tak. ~~;
Toť vše ke školním aktivitám.
S Lemon-san jsme si řekly, že se budeme snažit chodit trochu víc mezi lidi, obnovíme docházku na akce Japonského klubu, která minulý semestr pěkně vázla. Hned první středu semestru jsme se tedy vydaly spolu s Itokou do letního kina, které ovšem pro tuto příležitost mělo být přejmenováno na zimní. Byla jsem v letním kině poprvé, a tak jsem si to i přes nízké teploty užila. Hráli Královu řeč, což holky už sice viděly, ale stejně tam se mnou zůstaly až dokonce. Thank you guys ^_^
Pořídily jsme velmi vydařené fotky tajuplného prázdného sedadla.
Druhý den se Lemon-san k večeru spontánně rozhodla, že by si jako dala hranolky, tak jsme u kolejí nabraly Itoku a zamířily do centra do Mekáče. Na náměstí se zrovna konala výstava brambor, musely být pěkně zmrzlé, chuděry. Potkaly jsme Skota (v sukni) čtoucího si menu kebab restaurace. Itoka byla osvícena bleskem a má tudíž pěknou fotku se svatozáří zakrývající téměř celý její obličej.
Do třetice všeho zmrzlého jsme v pátek opět podnikly pouť na náměstí a shlédly v rámci projektu Vzáří kratičkou produkci o UP promítanou na dům. Zpátky jsme se vracely velmi pochybnou, téměř slepou uličkou a víc to nebudu rozmazávat XD
Quest za párkem v rohlíku jsme zvládly na výbornou a holky si pochutnaly :)
O den později...
z toho všeho byla rýma.
Druhý týden se naše společenské vyžití omezilo pouze na tradiční Nomikai, uvítací párty pro prváky na japonštině. Když říkám pouze... přes sto lidí se tam vlezlo. Už nejsme ta malá katedřička jako kdysi... Byla jsem moc ráda, že byl vevnitř zákaz kouření (měli jsme pro sebe zarezervovaný celý klub), ale i tak nám oblečení zatuchlo díky již nevyvětratelnému odéru.
Dodala jsem si odvahy a seznámila se s Kavárnistkou, sice když o tom přemýšlím zpětně, tak jsem se zapomněla představit, ale očividně pochopila kdo jsem :D Snad jsem nepůsobila moc stalkerovitě a nevyděsila jí, gomen ^^;
Na párty infiltrovali dva značně podnapilí týpci, jeden hudebkář a druhý právník, prý tedy, jména totiž měnili každou půlhodinu :D
Senpaiové natočili velmi trefné video "Ze života japonštináře", ve kterém si zahrály i Lemon-san a Itoka :) Příští týden by se mělo objevit na internetu, tak přidám odkaz, aby všichni věděli, co je čeká vydají-li se na mučednickou cestu studenta japonštiny :D
--------
Správné odpovědi na na syntaktické otázky:
I say Noun phrase, you say - nothing
I say Subject, you say - Predicateúterý 17. září 2013
pátek 19. července 2013
Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme...
aneb Největší chybou byly ty sandále.
Po osmi dnech domácí izolace zapříčiněné mými depresivními stavy se odvažuji vystrčit nohu z domu. A pak ruku. A celé tělo. Confetti! It's a parade!
V plánu je najít místo na čtení a navštívit hrob Miu.
Těsně přede mnou přelétá bělásek. Mozek vymýšlí větu "Před obličejem mi přeletěl motýl." V japonštině samozřejmě.
顔の前に蝶が飛び通っていた。
Po vstupu do lesa si říkám, že se těším na borůvky a po chvíli Hle! jsou tady. Sice maličké, ale krásně modré. Usedám ke keříkům, pojídám, a snažím se detekovat zdroj šustění šumícího všude kolem mě. Mravenci. Jeden se zahryzl přímo do mého křehkého bělostného nártíku. Nechám borůvky borůvkami a urychleně pospíchám na vrcholek kopce. Hrob Miu jak to nájezdu dvojice Sam & Dean. Nějaká lesní příšera neodolala vůni tlející mrtvolky. Nemůžu se moc zastavovat, protože mravenci. Rychlostí olympijského běžce na krátké tratě se křečovitě svírajíc čtečku řítím z kopce, kousek nad úpatím se zastavuji, kontroluji zem kolem sebe, žádní mravenci. Zkoumám utržené škody, bolest necítím, ale v návalu adrenalinu se ani nedivím, kousance se taky objeví později. Setřepávám z nohy bonusové miniaturní klíště.
Vydávám se po cestě vedoucí nad zahrádkářskou kolonií a narážím na naučnou stezku, podél které je několik laviček. Říkám si fajn. tady by se dalo najít dobré místo ke čtení. Přiblížím se k lákavé lavičce kynoucí z příjemného stínu. Mravenci žádní, ale je obsypaná odpadky. Navíc je moc blízko všem těm Přemkům Podlahům, kteří tak rádi vyluzují rozličný hluk, ať už se jedná o zkrášlování trávníku či notování si se svou oblíbenou rádiovou stanicí zaměřující se na dechovku. Tak třeba bude o kousek dál lepší?
Tentokrát trhám světový rekord v rychlostní chůzi do kopce. Černé hemžení na žluté jílové cestě pozoruji i bez brýlí. Na vrcholku je sice lavička, ale je přímo vystavena nepříjemně pálícímu slunci. Už jsem zmiňovala mravence?
Upocená, s vyschlým hrdlem se v doprovodu píchání v boku rozvláčnělou chůzí loudám vstříc domovu.
čtvrtek 4. července 2013
Čtečka dorazila \(^_^)/
Dostala jméno Sumi-chan, protože sumi je japonsky inkoust a zároveň i kout, neboli nook ;)
Jaké jí přiřadím kandži jsem si ještě nerozmyslela :D
Seznamte se s NOOK Simple Touch :)
Jaké jí přiřadím kandži jsem si ještě nerozmyslela :D
Seznamte se s NOOK Simple Touch :)
První nahraná kniha: Redemption Road, SPN fanfikce epické délky o 1500 stranách.
I'm not even sorry... :D
A pak samozřejmě The Dark Tower série od Kinga, kterou mám v plánu znovu přečíst, tentokrát v originále ^^
A proč jsem si vybrala zrovna tenhle model? Původně jsem házela okem po osvíceném Glowlight, který by byl pro noční čtení na koleji jako stvořený, ale z finančních důvodů jsem se musela spokojit s tímhle. Navíc jsem ji zastihla na Aukru v dražbě a uplatnila své bohaté zkušenosti z Neopetů, kde jsem desítky hodin nakupovala pekařské výrobky, a aukci tak díky svému mistrnému přihazování s přehledem vyhrála :D Vyšla mě tak o tisíc korun levněji než v obchodě. Líbí se mi na ní hlavně, že nemá přehršel zbytečných funkcí a tlačítek a taky má stejný nabíjecí kabel jako můj mobil :D
A kdybych náhodou zatoužila po nadstandardních funkcích, lze přehrát systém a natahat aplikace z Google Play, jelikož je to na androidové bázi :)
A když si s ní člověk pohraje, podporuje i japonské knížky, takže další win :)
Co víc dodat, kdyby chtěl někdo detailnější popis, tak třeba tady.
sobota 29. června 2013
Home, Sweet Home
Brácha pro mě přijel překvapivě s dalším spolupasažérem a sice dědou (pro Luci: "ten, co umí vařit polívky"), který nás cestou obšťastňoval historkami z vojny. Třeba tou, jak šel pro 2 litry rumu na párty, flašku zabavil vrátný, ale pod pohrůžkou fyzického násilí ji vrátil :D
Máma mi na cestu poslala láhev vody z domova, tak jsem měla radost, sbohem odporná kolejní vodo!
Bráchovo zánovní BMW, které dokáže pěkně uhánět, se moc neprovětralo. Jeli jsme "na spotřebu", abychom ušetřili, tím pádem nejvýš osmdesátkou, z kopečka zadara. Bylo mi vytčeno, že mám málo věcí, jsme lehcí a nechce se to z kopce pořádně rozjet :D Konečná spotřeba na sto kilometrů byla nakonec 6,1 l, kdyby to někoho zajímalo. A zrovna když spotřeba konečně po binkání se v rozkopané Olomouci klesla na toto číslo, měl brácha radost a Queen z palubního rádia: We are the champions~ :D
Celkem jsme ujeli nějakých 850 km (tam a zpátky).
Jediné, co jsme měli k poslechu na sedmihodinovou cestu, Queen a jakýsi pochybný hudební mix x-let starý na zjizveném CD, takže polovina písniček nehrála. Jasnou hitovkou se stala písnička Bicycle Race, protože jsem pak po každém cyklistovi mohla vyhřikovat "Bicycle! Bicycle!"
Palubní počítač dostal přezdívku Poltergeist, z každé písničky zahrál začátek, takové malé preview, a pak hop na další, málokterá se mu zdála tak skvělá, že měla tu čest zaznít až do konce. Dál brácha vyprávěl jak se kufr sám od sebe zamyká, počítač hlásí prasklou žárovku, která je přitom v pořádku a další vylomeniny.
Někde u Hradce jsme se stavěli na jídlo, moje nudle nic moc, ale zbytek opékaných brambor a zeleniny po dědovi byl dobrý. Záchody se zrovna uklízely, takže fronta jak blázen, ale jako skautka po vzoru "Buď připraven!" jsem vytáhla knihu. I když musím uznat, že literatura s tématem postapokalypsy se do fronty před dámskými záchodky moc nehodí :D Konkrétně The Road od McCarthyho. Zato se hodila do auta. Snad poprvé jsem dokázela číst v autě (aspoň na dálnici a rovinkách) a nevyzvrátila přitom oběd. Zásluhu za to připisuji pohodlnému autu, ani nevíte, že jedete.
Doma jsem si pak vyslechla historku o opilé prodavačce v jediné prodejně s čaji široko daleko. Teď abych se tam bála jít, kdoví, co do těch směsí, byť omylem, přimíchává ^^;
Pak přišel zlatý hřeb večera, když jsme v pračce vařili omáčku s ptáčky. To bylo tak. Otevřené sklenice omáčky na zavaření stály na lince a jedna se převrhla, obsah stekl po lince přes otevřenou pračku na koberec, kde to táta ještě úspěšně rozšlapal. Ale povedl se mu výborný guláš, to se musí nechat.
Shledala jsem se se svou milovanou knihovničkou, naštosovala do ní knížky ukořistěné ve Zbrojnici (武器庫), přičichla ke svému výtisku Hannibala, k reorganizaci dojde v pondělí, až budu sama doma a bude na to klid.
Reading list na prázdniny je bohatý. Něco do školy: The Great Gatsby, My Antonia, Huckleberry, Jude the Obscure, Něco pro zábavu: A Handful of Dust, Sherlock, Redemption Road, The Dark Tower. Plus milión dalších věcí. Čtečka už je na seznamu ke koupi.
Nikdo se mnou nechce jít na novej Star Trek *fňuk*
Já jako scifi zrovna nefandím, ale přechozí film mi přišel celkem fajn, tak co všichni proti tomu mají?
Chtěla bych poděkovat Luci za snesitelné zkouškové a za obohacení českého slovníku o spojení "teplej jak rádio".
T.S. Eliot byl borec.
Stephen King je funny guy.
Máma mi na cestu poslala láhev vody z domova, tak jsem měla radost, sbohem odporná kolejní vodo!
Bráchovo zánovní BMW, které dokáže pěkně uhánět, se moc neprovětralo. Jeli jsme "na spotřebu", abychom ušetřili, tím pádem nejvýš osmdesátkou, z kopečka zadara. Bylo mi vytčeno, že mám málo věcí, jsme lehcí a nechce se to z kopce pořádně rozjet :D Konečná spotřeba na sto kilometrů byla nakonec 6,1 l, kdyby to někoho zajímalo. A zrovna když spotřeba konečně po binkání se v rozkopané Olomouci klesla na toto číslo, měl brácha radost a Queen z palubního rádia: We are the champions~ :D
Celkem jsme ujeli nějakých 850 km (tam a zpátky).
Jediné, co jsme měli k poslechu na sedmihodinovou cestu, Queen a jakýsi pochybný hudební mix x-let starý na zjizveném CD, takže polovina písniček nehrála. Jasnou hitovkou se stala písnička Bicycle Race, protože jsem pak po každém cyklistovi mohla vyhřikovat "Bicycle! Bicycle!"
Palubní počítač dostal přezdívku Poltergeist, z každé písničky zahrál začátek, takové malé preview, a pak hop na další, málokterá se mu zdála tak skvělá, že měla tu čest zaznít až do konce. Dál brácha vyprávěl jak se kufr sám od sebe zamyká, počítač hlásí prasklou žárovku, která je přitom v pořádku a další vylomeniny.
Někde u Hradce jsme se stavěli na jídlo, moje nudle nic moc, ale zbytek opékaných brambor a zeleniny po dědovi byl dobrý. Záchody se zrovna uklízely, takže fronta jak blázen, ale jako skautka po vzoru "Buď připraven!" jsem vytáhla knihu. I když musím uznat, že literatura s tématem postapokalypsy se do fronty před dámskými záchodky moc nehodí :D Konkrétně The Road od McCarthyho. Zato se hodila do auta. Snad poprvé jsem dokázela číst v autě (aspoň na dálnici a rovinkách) a nevyzvrátila přitom oběd. Zásluhu za to připisuji pohodlnému autu, ani nevíte, že jedete.
Doma jsem si pak vyslechla historku o opilé prodavačce v jediné prodejně s čaji široko daleko. Teď abych se tam bála jít, kdoví, co do těch směsí, byť omylem, přimíchává ^^;
Pak přišel zlatý hřeb večera, když jsme v pračce vařili omáčku s ptáčky. To bylo tak. Otevřené sklenice omáčky na zavaření stály na lince a jedna se převrhla, obsah stekl po lince přes otevřenou pračku na koberec, kde to táta ještě úspěšně rozšlapal. Ale povedl se mu výborný guláš, to se musí nechat.
Shledala jsem se se svou milovanou knihovničkou, naštosovala do ní knížky ukořistěné ve Zbrojnici (武器庫), přičichla ke svému výtisku Hannibala, k reorganizaci dojde v pondělí, až budu sama doma a bude na to klid.
Reading list na prázdniny je bohatý. Něco do školy: The Great Gatsby, My Antonia, Huckleberry, Jude the Obscure, Něco pro zábavu: A Handful of Dust, Sherlock, Redemption Road, The Dark Tower. Plus milión dalších věcí. Čtečka už je na seznamu ke koupi.
Nikdo se mnou nechce jít na novej Star Trek *fňuk*
Já jako scifi zrovna nefandím, ale přechozí film mi přišel celkem fajn, tak co všichni proti tomu mají?
Chtěla bych poděkovat Luci za snesitelné zkouškové a za obohacení českého slovníku o spojení "teplej jak rádio".
T.S. Eliot byl borec.
Stephen King je funny guy.
pondělí 1. dubna 2013
Velikonoční
Ptáci žhnuli na slunci, průsvitná křídla se tavila a odkapávala na promrzlou zem, kde se kapičky měnily v bilióny diamantíků, duhově poblikávajících. Studený vzduch mě kousal v krku. V lese rozrytém křížem křážem jsem vyndala z uší Tsuyoshiho, přeci jen je lepší, když to padesátikilové prase řítící se na vás proti slunci alespoň slyšíte. Hrob Miu už zcela schramstla příroda. Tenký film sněhových vloček na zemi nekřupal, jak by se tradičně očekávalo, ale vydával zvuk odhrnované šustící peřiny, nebo peřiny, pod kterou se někdo vrtí. Začla mi být zima na ramena a táhnout na bradu. Ve městě se auta netavila a neodkapávala a asfalt nešustil. A teď teplý čaj.
středa 6. února 2013
středa 2. ledna 2013
čtvrtek 29. listopadu 2012
めまいが止まらない
Znáte ten pocit, když jste navlečení do zimního kabátu a přitom na nohou se vám skví lehké letní boty k sukni, jejichž děrovaným vzorem profukuje v poryvech vítr? Asi ne. Před měsícem zakoupené zimní boty mi zavařily na zánět achilovky, a tak se stalo, že neobuju ani jakoukoli jinou obuv, co na koleji skladuju. Tedy kromě výše zmíněných (nadto polorozpadlých) botek k sukni. Ale nestěžuju si, je to docela srandovní. Aspoň že nedošlo na žabky z Japonska, co tu schovávám ve skříni. Možná, až začne pršet.
Tím mé zdravotní nesnáze nekončí, jak jistě uhodli japanologové z nadpisu. Ano, ano, nevím jak, ale zcela nevysvětlitelně jsem vplula do rozhoupaného světa závratí. Zítra jdu na krev a EKG a budou mě zkoumat. A možná přijdu o hodinu japonštiny a nebudu umět keigo. Tak.
Jsem nějaká rozepsaná, pravděpodobně kvůli včerejšímu dokončení eseje do Americké literatury \(^_^)/
První ze čtyř. Hm, prošla jsem téměř polovinu díla (napsala celkem 1775 básní) americké básnířky Emily Dickinson a v jejím kryptickém vyjadřovacím stylu hledala analogie.
Dál mě čeká trochu delší esej o panu Rochestrovi, která by snad neměla být problém. Jane Eyre si ráda přečtu i potřetí (počtvrté?) a konečně v angličtině.
Esej do Dějin Japonska o tom, jak je sakra možné, že šintoismus a buddhismus koexistují mírumilovně pospolu, je hotová tak ze tří čtvrtin. Well done, me!
Kámen úrazu je Japonská literatura. Ještě jsem nevymyslela ani téma >_> Ještě uvidím, jestli se na ní nevykašlu a neodevzdám jí až po Vánocích, když se paní profesorka ani neobtěžovala sdělit nám deadline.
Ještě mi vlastně chybí pojednání do japonštiny o tom, proč se učím, a jak jsem se dostala k japonštině a odevzdat opravu na začátku roku zadaného 夏休み (Letní prázdniny) ^^;
K písemnému srovnání jsem si vybrala zda je lepší partie na ženění Kouichi nebo Tsuyoshi, snad mě Nakaya-sensei nezabije :D
Už mám za sebou první zápočtový test (z Americké literatury) a snad i vyšel. Příští týden bude, prý primitivní, písemka z Dějin japonského myšlení, takže to vidím na usilovné studium den před ní :D
A v zápočťáku pak Britské literatura s množstvím básní, u kterých si nepamatuju autory a zápočet z anglických JC03, přičemž den předtím se s Lucí chystáme do kina na půlnoční premiéru Hobita (snad nás nevyhodí z kina, až budem dělat kyááá nad übercute Martinem XD) a domů se dostaneme tak v pět ráno a test je v osm. Hahahahaha.... Už se těším :3
Tím mé zdravotní nesnáze nekončí, jak jistě uhodli japanologové z nadpisu. Ano, ano, nevím jak, ale zcela nevysvětlitelně jsem vplula do rozhoupaného světa závratí. Zítra jdu na krev a EKG a budou mě zkoumat. A možná přijdu o hodinu japonštiny a nebudu umět keigo. Tak.
Jsem nějaká rozepsaná, pravděpodobně kvůli včerejšímu dokončení eseje do Americké literatury \(^_^)/
První ze čtyř. Hm, prošla jsem téměř polovinu díla (napsala celkem 1775 básní) americké básnířky Emily Dickinson a v jejím kryptickém vyjadřovacím stylu hledala analogie.
Dál mě čeká trochu delší esej o panu Rochestrovi, která by snad neměla být problém. Jane Eyre si ráda přečtu i potřetí (počtvrté?) a konečně v angličtině.
Esej do Dějin Japonska o tom, jak je sakra možné, že šintoismus a buddhismus koexistují mírumilovně pospolu, je hotová tak ze tří čtvrtin. Well done, me!
Kámen úrazu je Japonská literatura. Ještě jsem nevymyslela ani téma >_> Ještě uvidím, jestli se na ní nevykašlu a neodevzdám jí až po Vánocích, když se paní profesorka ani neobtěžovala sdělit nám deadline.
Ještě mi vlastně chybí pojednání do japonštiny o tom, proč se učím, a jak jsem se dostala k japonštině a odevzdat opravu na začátku roku zadaného 夏休み (Letní prázdniny) ^^;
K písemnému srovnání jsem si vybrala zda je lepší partie na ženění Kouichi nebo Tsuyoshi, snad mě Nakaya-sensei nezabije :D
Už mám za sebou první zápočtový test (z Americké literatury) a snad i vyšel. Příští týden bude, prý primitivní, písemka z Dějin japonského myšlení, takže to vidím na usilovné studium den před ní :D
A v zápočťáku pak Britské literatura s množstvím básní, u kterých si nepamatuju autory a zápočet z anglických JC03, přičemž den předtím se s Lucí chystáme do kina na půlnoční premiéru Hobita (snad nás nevyhodí z kina, až budem dělat kyááá nad übercute Martinem XD) a domů se dostaneme tak v pět ráno a test je v osm. Hahahahaha.... Už se těším :3
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
![ぼくの靴音 [Boku no kutsuoto]](https://d.gr-assets.com/books/1379407718s/18514048.jpg)
