Nihon no kashu Sakurai Atsushi no fan desu.

Přijdu na Japonštinu, nikde nikdo. Pak přišla Shoko-sensei a dala mi knížku na čtení, co mi slíbila minule. Pořád nikdo další (z šesti lidí), a tak začala moje první soukromá lekce japonštiny.:)

V gramatice jsme pokračovat nemohly, jelikož by byli ostatní ještě více pozadu, než jsou dosud. Dostala jsem tedy za úkol přečíst tu knížku. Četla jsem rychlostí slabika/půl minuty, z těch pár kanji, jsem ty známé zmotala a na zbytek se musela zeptat. *stydí se*
Příběh vyprávěl pejsek, kterému umřela holčička a v jednom místě jsem měla nutkání odvodnit si organismus slzami. Dobabrala jsem se do hořkosladkého konce a přesunuly jsme se do další části hodiny a to ke konverzaci.

Povykládala jsem o příšerných hollywoodských filmech, pohledných korejských hercích (Shoko-sensei dodala, že toto si myslí i ženská část japonské populace a doufám, že i mužská :P), anglický filmy ujdou a i když mám jen jedno CD, komp je narvanej písničkama Buck-Tick.

Bylo to moc příjemné, už se těším na příští rok, kdy budu mít soukromou hodinu každý týden.