Už se to blíží

Už jen 369 kanji k dokončení prvního dílu Heisiga. Začínám být nervózní, přeci jenom to s ním táhnu skoro půl roku. Ještě že se pak můžu pustit do druhého dílu - dalších tisíc. Ne, takový nadšenec nejsem, pauzu si ale dávat nebudu. Ostatně ani teď se nepřetrhnu, v průměru se naučím tak 10 nových kanji denně.

A až to všechno skončí, vzhůru do skutečné japonštiny, co si budeme povídat, při procházením Heisiga se naučíte víc anglicky než japonsky, když vezmu v úvahu ty obskurní výrazy, co používá.

Tím nechci říct, že nedělám nic jiného než učení se kanji. Dneska jsem zhlédla dvě epizody Cartoon KAT-TUN bez titulků a dokonce jsem se párkrát zasmála. XD
A pak je to geniální smart.fm. Nejradši bych se učila slovíčka celý den. Po tom, co jsem překonala 3. díl listu Japanese Core 2000 s výrazy jako korporace, vláda, plán, měřítko, atd., mě snad nic horšího nemůže potkat, snad jen Kanji in context, které si právě proto odložím na dobu, až budu trochu pokročilejší.

O zkouškovém jsem mimo tradičního honění se za kredity stihla taky úctyhodných 9 dorama, což se zhruba rovná (9x11x45)/60 = 74 a čtvrt příjemně strávené hodiny + nespočet dalších hodin zarudlých štípajících očí. (Cartoon KAT-TUN nebylo do rovnice zahrnuto)

Dneska jsem se pokoušela vařit japonský ekvivalent eintopfu a sice nabe. Vybrala jsem si poddruh sukiyaki, neboť je asi nejznámější a jako bonus obsahuje nejméně obskurních ingrediencí. Mluvě o ingrediencích... Do obchodu aby mě jeden hnal holí a druhý hlídal únikové cesty, tudíž jsem byla nucena spokojit se s potravinovou výbavou naší skromné špajzky a ledničky. Takže to dopadlo asi následovně (použité suroviny vyznačeny tučně):

• hovězí/tofu
  
• jarní cibulka
• cibule
• shiitake
• bambusové výhonky
• vejce
• udon (soba)
• nudle z konnyaku (Amorphophallus konjac, druh z čeledi áronovité)
  
• čínské zelí
• sójová omáčka
• cukr
• mirin (sladké sake na vaření)

...

Nenechte se mýlit, ve výsledku jsem nejedla zelí na sladko. Hovězí se do výběru nedostalo z důvodů etických, tofu z důvodů ekonomických (20km/28Kč = 56Kč cesta autobusem do zdravé výživy tam i zpět). O nudlích ani nemluvě. Doporučené typy byly zcela negurmánsky a barbarsky nahrazeny celozrnnými špagetami a pochybnými nudlemi čínského původu. Výhonky ani nemám moc ráda, takže jejich neexistence byla spíše přínosem. Shiitake se přetransformovaly v žampiony z konzervy nevalného tvaru, vůně i chutě. Místo mirinu zaskočilo klasické sake. Co se vejce týče, jeho úloha v tomto pokrmu je sloužit jako máčedlo pro všechno ostatní, těsně než si to strčíte do pusy, což mě chuťově nijak nenadchlo, takže pryč s ním. Ke konci doby varu jsem experimentálně přihodila pár koleček mrkve a kousky vyčpělé ředkvičky.

S radostí musím přiznat, že to chutnalo lépe než jsem čekala. Příští pokus snad bude ještě lepší a hlavně s tofu (tofu = <3).

A honem spát, ve čtyři vstávám na krasobruslení se spoustou japonců :D