Ayučina noční dobrodružství

nepijte černý čaj 

V 0:46 jsem odeslala svou nenáviděnou bakalářskou práci školiteli. Nad hrnkem černého čaje (kámen úrazu identifikován?) jsem shlédla epizodu SDK, host Oriental Radio. Přečetla si kapitolu o japonských pohádkách a uložila se ke spánku, který se nedostavoval, nedostavoval, nedostavoval... I přes totální vyčerpanost a bolest hlavy. Vylezla jsem tedy a praktikovala jógové cviky z SDK, při kterých si KinKi no futari málem zpřelámali končetiny. Výsledek? Záda a krční svalstvo se momentálně hlásí o pozornost. 

Takto rozpohybovaná jsem počala přepisovat slavnou báseň 雨ニモマケズ (Ame ni mo makezu) mým úžasným plnícím kaligrafickým perem. 

Umělecká hodnota stvořeného textu získala 1 bod ze 100, ale tak nějak se to člověk naučit musí. V rámci opakování na přijímačky jsem opakovala hiraganu.

Mezitím vtrhnul do pokoje táta a jal se přehrabovat v mapách Německa, kde se ztratil bratr s kamionem. Pak mi snad poprvé v životě byla zazpívána ukolébavka nebo mám spíš říct chabý pokus o ni? Halí belí, kočky v zelí... *stírá slzy dojetí*

Sčítání ovec se též nezdařilo, černé, bílé a strakaté prostě nejdou k sobě. Zopakovala jsem si japonské číslovky pro vyjadřování počtu zvířat. Ippiki, nihiki, sanbiki...

Padlo hromadné rozhodnutí, že s plným břichem se spí lépe (zkušenosti s časem po-o), já uzmula osamocený banán, táta meruňkovou Activii. Odebrali jsme se do postelí.

Přečetla jsem si haiku od 宝井其角 (Takarai/Enomoto Kikaku, 1660 - 1707) (hmm, píšou se haiku v kanji?)

めいがつや

たたみのうえに

まつのかげ

Meigatsu ya

tatami no ue ni

matsu no kage

Podzimní měsíc!

Na rohože padá stín

větví borovic

A to jsem neměla dělat, protože pak jsem místo ovcí počítala slabiky a do půl páté vymýšlela svá vlastní haiku. 

ふたりには

きみしかいない

あかいいと

終わり。Owari