sobota 29. června 2013

Home, Sweet Home

Brácha pro mě přijel překvapivě s dalším spolupasažérem a sice dědou (pro Luci: "ten, co umí vařit polívky"), který nás cestou obšťastňoval historkami z vojny. Třeba tou, jak šel pro 2 litry rumu na párty, flašku zabavil vrátný, ale pod pohrůžkou fyzického násilí ji vrátil :D

Máma mi na cestu poslala láhev vody z domova, tak jsem měla radost, sbohem odporná kolejní vodo!



Bráchovo zánovní BMW, které dokáže pěkně uhánět, se moc neprovětralo. Jeli jsme "na spotřebu", abychom ušetřili, tím pádem nejvýš osmdesátkou, z kopečka zadara. Bylo mi vytčeno, že mám málo věcí, jsme lehcí a nechce se to z kopce pořádně rozjet :D Konečná spotřeba na sto kilometrů byla nakonec 6,1 l, kdyby to někoho zajímalo. A zrovna když spotřeba konečně po binkání se v rozkopané Olomouci klesla na toto číslo, měl brácha radost a Queen z palubního rádia: We are the champions~ :D
Celkem jsme ujeli nějakých 850 km (tam a zpátky).

Jediné, co jsme měli k poslechu na sedmihodinovou cestu, Queen a jakýsi pochybný hudební mix x-let starý na zjizveném CD, takže polovina písniček nehrála. Jasnou hitovkou se stala písnička Bicycle Race, protože jsem pak po každém cyklistovi mohla vyhřikovat "Bicycle! Bicycle!"



Palubní počítač dostal přezdívku Poltergeist, z každé písničky zahrál začátek, takové malé preview, a pak hop na další, málokterá se mu zdála tak skvělá, že měla tu čest zaznít až do konce. Dál brácha vyprávěl jak se kufr sám od sebe zamyká, počítač hlásí prasklou žárovku, která je přitom v pořádku a další vylomeniny.

Někde u Hradce jsme se stavěli na jídlo, moje nudle nic moc, ale zbytek opékaných brambor a zeleniny po dědovi byl dobrý. Záchody se zrovna uklízely, takže fronta jak blázen, ale jako skautka po vzoru "Buď připraven!" jsem vytáhla knihu. I když musím uznat, že literatura s tématem postapokalypsy se do fronty před dámskými záchodky moc nehodí :D Konkrétně The Road od McCarthyho. Zato se hodila do auta. Snad poprvé jsem dokázela číst v autě (aspoň na dálnici a rovinkách) a nevyzvrátila přitom oběd. Zásluhu za to připisuji pohodlnému autu, ani nevíte, že jedete.

Doma jsem si pak vyslechla historku o opilé prodavačce v jediné prodejně s čaji široko daleko. Teď abych se tam bála jít, kdoví, co do těch směsí, byť omylem, přimíchává ^^;

Pak přišel zlatý hřeb večera, když jsme v pračce vařili omáčku s ptáčky. To bylo tak. Otevřené sklenice omáčky na zavaření stály na lince a jedna se převrhla, obsah stekl po lince přes otevřenou pračku na koberec, kde to táta ještě úspěšně rozšlapal. Ale povedl se mu výborný guláš, to se musí nechat.

Shledala jsem se se svou milovanou knihovničkou, naštosovala do ní knížky ukořistěné ve Zbrojnici (武器庫), přičichla ke svému výtisku Hannibala, k reorganizaci dojde v pondělí, až budu sama doma a bude na to klid.

Reading list na prázdniny je bohatý. Něco do školy: The Great Gatsby, My Antonia, Huckleberry, Jude the Obscure, Něco pro zábavu: A Handful of Dust, Sherlock, Redemption Road, The Dark Tower. Plus milión dalších věcí. Čtečka už je na seznamu ke koupi.

Nikdo se mnou nechce jít na novej Star Trek *fňuk*
Já jako scifi zrovna nefandím, ale přechozí film mi přišel celkem fajn, tak co všichni proti tomu mají?

Chtěla bych poděkovat Luci za snesitelné zkouškové a za obohacení českého slovníku o spojení "teplej jak rádio".

T.S. Eliot byl borec.

Stephen King je funny guy.