čtvrtek 29. listopadu 2012

めまいが止まらない

Znáte ten pocit, když jste navlečení do zimního kabátu a přitom na nohou se vám skví lehké letní boty k sukni, jejichž děrovaným vzorem profukuje v poryvech vítr? Asi ne. Před měsícem zakoupené zimní boty mi zavařily na zánět achilovky, a tak se stalo, že neobuju ani jakoukoli jinou obuv, co na koleji skladuju. Tedy kromě výše zmíněných (nadto polorozpadlých) botek k sukni. Ale nestěžuju si, je to docela srandovní. Aspoň že nedošlo na žabky z Japonska, co tu schovávám ve skříni. Možná, až začne pršet.

Tím mé zdravotní nesnáze nekončí, jak jistě uhodli japanologové z nadpisu. Ano, ano, nevím jak, ale zcela nevysvětlitelně jsem vplula do rozhoupaného světa závratí. Zítra jdu na krev a EKG a budou mě zkoumat. A možná přijdu o hodinu japonštiny a nebudu umět keigo. Tak.

Jsem nějaká rozepsaná, pravděpodobně kvůli včerejšímu dokončení eseje do Americké literatury \(^_^)/
První ze čtyř. Hm, prošla jsem téměř polovinu díla (napsala celkem 1775 básní) americké básnířky Emily Dickinson a v jejím kryptickém vyjadřovacím stylu hledala analogie. 
Dál mě čeká trochu delší esej o panu Rochestrovi, která by snad neměla být problém. Jane Eyre si ráda přečtu i potřetí (počtvrté?) a konečně v angličtině.
Esej do Dějin Japonska o tom, jak je sakra možné, že šintoismus a buddhismus koexistují mírumilovně pospolu, je hotová tak ze tří čtvrtin. Well done, me!
Kámen úrazu je Japonská literatura. Ještě jsem nevymyslela ani téma >_> Ještě uvidím, jestli se na ní nevykašlu a neodevzdám jí až po Vánocích, když se paní profesorka ani neobtěžovala sdělit nám deadline.
Ještě mi vlastně chybí pojednání do japonštiny o tom, proč se učím, a jak jsem se dostala k japonštině a odevzdat opravu na začátku roku zadaného 夏休み (Letní prázdniny) ^^; 
K písemnému srovnání jsem si vybrala zda je lepší partie na ženění Kouichi nebo Tsuyoshi, snad mě Nakaya-sensei nezabije :D

Už mám za sebou první zápočtový test (z Americké literatury) a snad i vyšel. Příští týden bude, prý primitivní, písemka z Dějin japonského myšlení, takže to vidím na usilovné studium den před ní :D

A v zápočťáku pak Britské literatura s množstvím básní, u kterých si nepamatuju autory a zápočet z anglických JC03, přičemž den předtím se s Lucí chystáme do kina na půlnoční premiéru Hobita (snad nás nevyhodí z kina, až budem dělat kyááá nad übercute Martinem XD) a domů se dostaneme tak v pět ráno a test je v osm. Hahahahaha.... Už se těším :3

pondělí 12. listopadu 2012

UPOL Diary 10

Vítejte u jubilejního desátého vydání (a zároveň prvního vydání školního roku 2012) deníku z UPOLu. Tento semestr zcela vystihuje W-senseiho oblíbená věta 死ぬほど忙しい。Neboli pro nejapanology, být z k smrti zaneprázdněn. I když to možná tak docela není pravda, když jsem do záplavy školních věcí nějakým zázrakem vměstnala dočtení posledního dílu Genji monogatari. Příběh prince Genjiho není tak zcela povinnou četbou, ale jak řekla paní profesorka Švarcová, každý japanolog by si ho měl přečíst.

Povinné četby je požehnaně, a to proto, že jsem se upsala do kurzů Britské i Americké literatury zároveň. Uniknout se tomu nedá. Naposled jsem takhle intenzivně četla snad na nižším gymplu :D
Člověk si tak alespoň rozšíří literární obzory, i když nedočtený Sherlock a nově objevená kniha série Temná věž mě lákají mnohem víc, než všechny ty Austenové, Bronteové, Cooperové a Dickensové.

Z dalších předmětů nelze nezmínit Fonetiku 2, která parádně zatočí s vaším anglickým pravopisem, když už mimoděk píšete transkripcí i poznámky na hodinách a též vnímáním seriálů, kdy vám v hlavě titulkově projíždí transkripce a podivná slova si stopujete a pouštíte znovu, abyste vykoumali, cože to tam váš oblíbený herec vyslovil...

Japonština je fajn - zatím. O zkoušce JC3 kolují velmi nehezké zkazky. Otevřel se jednoobor japonštiny se stovkou novopečených prváků a prostě chudák W-sensei, do hodin se téměř plazí, a dokonce nás občas pouští dřív, o čemž by se nám loni ani nezdálo. Také moc nestíhá předělávat znaková skripta, a tak si běžně za týden musíme do hlavy nasypat přes sto jeho proslulých složenin typu umělé oko, japonský destilát, sepse, zbytkové teplo, kánoe z vydlabaného kmene, elektromagnetická indukce a zpít se do němoty.

Za vidinou velmi užitečného předmětu jsem se upsala na Teorii a metodiku překladu a nezbývá mi, než hořce plakat. Naštěstí to vypadá, že probíraná látka se bude hodit v obávaném Morfosyntaxu, tak třeba budu o ždibíček napřed a neutonu jako v Morfologii.

Dějiny japonského myšlení by měly být přejmenovány na dějiny buddhismu, vážně, současný název je velmi zavádějící.

Jinak za malé osobní vítězství a ostatně vylepšení všeobecného blaha a přínos lidstvu vůbec považuji ztišení U-klubu, který máme hned pod oknem. Snad to vydrží. A jestli ne, nebráním se opětovnému otravování majitele a poučování ho o hlukových limitech.