středa 13. května 2009

Mission: Impossible


Místo: Cheb
Úkol: dostat se na nádraží

Startovní bod: VZP v Komenského ulici

Časový limit: 45 minut

Nevesele jsem vyrazila, unavena z ranního vstávání. Vím o sobě, že ve městech bloudím, nicméně jsem měla instrukce a dřívější zkušenosti z procházení opačného směru (nádraží --> pojišťovna). Základem je jít u Hypernohy nahoru a na kopečku je nádraží. Fajn. Vidím obchoďák, nechce se mi vláčet až k němu, tak to střihnu nahoru rovnou a postupně se propletu doleva. Jdu, jdu, okolí přestává být známé, ale nevzdávám se. Kruháč, ten má být i někde před nádražím. Dedukce: Jdu správně. Procházím kolem městských sadů a obdivuji je, vidím je totiž prvně v životě. Dojdu k silnici nabouchané auty, v pozadí září Obi. Nádraží není v dohledu. Využívám přítele na telefonu a zároveň se plouhám jinou cestou zpátky dolu. Ptají se mě, jaké vidím obchody. Problém je, že žádné i lidé se někam vytratili. A zase do kopečka. Nádraží je přeci na kopci nebo ne? Potkávám stadion. Zabočuji vlevo, kterýmžto směrem by měl být můj cíl. Ocitám se v ulici s názvem "Ztracená". Začínám se hystericky smát. Podruhé volám. Ne, obchody a lidi tu opravdu nejsou. Zbývá 10 minut do odjezdu vlaku, vracím se k zásadnímu bodu - k Hypernoze. Po telefonu jsem nabádána, ať sebou hodím, je to kousek. Jsem však pevně rozhodnuta dojít alespoň na základnu pojišťovny, běh na nádraží bych po víkendové chřipce bez zadušení nezvládla. Poté odjíždím vlakem o dvě hodiny později.

úterý 5. května 2009

Prison Break

V poklidu si spím, když tu náhle, tak zcela náhle, počnou se dveře otřásat a narážet do zárubní. Říkám si: "Vítr." a upadnu do polospánku. Za chvíli zas. Kouknu na zavřené okno a vydedukuji, že průvan to asi nebude. Určitě dělají bordel zvířata, jen to slyším zkresleně z jiného směru. Upadnu do polospánku. Zvuk ne a ne ustat. Lupič? Z chodby se ozývá rozsáhlejší repertoár - cinkání a šustění. Vstávat a kontrolovat to se mi moc nechce, ale není zbytí. Chvilku poslouchám a mám jasno. Rozsvítím lampičku a budím spolubydlící. "Utekl nám netopýr..." Terka navléká rukavice a loví létavce z odpaďáku, kam zapadl poté, co se vysoukal z krabice na botníku. Ten se jen tak nevzdává a počne poletovat po pokoji. Po radě odborníka přiskakuji k oknu a otvírám ho. Netopýr párkrát zakrouží, vyšle svůj echolokační signál a vylétá ven. Fajn můžu jít v klidu spát.

o deset minut později...

Pískomil vrhá kokosový ořech proti kolmé stěně akvária. Poté do něj vskakuje a s nepolevujícím zápalem hrabe ve snaze alespoň jedenkrát v životě se podívat do Austrálie.
Na ucho si přikládám dvojitou vrstvu peřiny. Výsledek je k pláči. Nemilosrdně konfiskuji inkriminovaný obytný kokos a pro jistotu i klacíček z tvrdého dřeva.

o pět minut později...

Chrupavka po vzoru Spidermana vyskakuje na víko ubikace a hryže a hryže a hryže. Dvakrát v průběhu noci jí sfoukávám, jiná metoda na ní neplatí. Na spánek už nemám chuť.

Netopýr pestrý (Vespertilio murinus)