pátek 19. července 2013

Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme...

aneb Největší chybou byly ty sandále.

Po osmi dnech domácí izolace zapříčiněné mými depresivními stavy se odvažuji vystrčit nohu z domu. A pak ruku. A celé tělo. Confetti! It's a parade! 

V plánu je najít místo na čtení a navštívit hrob Miu.
Těsně přede mnou přelétá bělásek. Mozek vymýšlí větu "Před obličejem mi přeletěl motýl." V japonštině samozřejmě.

顔の前に蝶が飛び通っていた。

Po vstupu do lesa si říkám, že se těším na borůvky a po chvíli Hle! jsou tady. Sice maličké, ale krásně modré. Usedám ke keříkům, pojídám, a snažím se detekovat zdroj šustění šumícího všude kolem mě. Mravenci. Jeden se zahryzl přímo do mého křehkého bělostného nártíku. Nechám borůvky borůvkami a urychleně pospíchám na vrcholek kopce. Hrob Miu jak to nájezdu dvojice Sam & Dean. Nějaká lesní příšera neodolala vůni tlející mrtvolky. Nemůžu se moc zastavovat, protože mravenci. Rychlostí olympijského běžce na krátké tratě se křečovitě svírajíc čtečku řítím z kopce, kousek nad úpatím se zastavuji, kontroluji zem kolem sebe, žádní mravenci. Zkoumám utržené škody, bolest necítím, ale v návalu adrenalinu se ani nedivím, kousance se taky objeví později. Setřepávám z nohy bonusové miniaturní klíště.

Vydávám se po cestě vedoucí nad zahrádkářskou kolonií a narážím na naučnou stezku, podél které je několik laviček. Říkám si fajn. tady by se dalo najít dobré místo ke čtení. Přiblížím se k lákavé lavičce kynoucí z příjemného stínu. Mravenci žádní, ale je obsypaná odpadky. Navíc je moc blízko všem těm Přemkům Podlahům, kteří tak rádi vyluzují rozličný hluk, ať už se jedná o zkrášlování trávníku či notování si se svou oblíbenou rádiovou stanicí zaměřující se na dechovku. Tak třeba bude o kousek dál lepší? 

Tentokrát trhám světový rekord v rychlostní chůzi do kopce. Černé hemžení na žluté jílové cestě pozoruji i bez brýlí. Na vrcholku je sice lavička, ale je přímo vystavena nepříjemně pálícímu slunci. Už jsem zmiňovala mravence?

Upocená, s vyschlým hrdlem se v doprovodu píchání v boku rozvláčnělou chůzí loudám vstříc domovu.

čtvrtek 4. července 2013

Čtečka dorazila \(^_^)/

Dostala jméno Sumi-chan, protože sumi je japonsky inkoust a zároveň i kout, neboli nook ;)
Jaké jí přiřadím kandži jsem si ještě nerozmyslela :D

Seznamte se s NOOK Simple Touch :)


První nahraná kniha: Redemption Road, SPN fanfikce epické délky o 1500 stranách.
I'm not even sorry... :D

A pak samozřejmě The Dark Tower série od Kinga, kterou mám v plánu znovu přečíst, tentokrát v originále ^^

A proč jsem si vybrala zrovna tenhle model? Původně jsem házela okem po osvíceném Glowlight, který by byl pro noční čtení na koleji jako stvořený, ale z finančních důvodů jsem se musela spokojit s tímhle. Navíc jsem ji zastihla na Aukru v dražbě a uplatnila své bohaté zkušenosti z Neopetů, kde jsem desítky hodin nakupovala pekařské výrobky, a aukci tak díky svému mistrnému přihazování s přehledem vyhrála :D Vyšla mě tak o tisíc korun levněji než v obchodě. Líbí se mi na ní hlavně, že nemá přehršel zbytečných funkcí a tlačítek a taky má stejný nabíjecí kabel jako můj mobil :D
A kdybych náhodou zatoužila po nadstandardních funkcích, lze přehrát systém a natahat aplikace z Google Play, jelikož je to na androidové bázi :)
A když si s ní člověk pohraje, podporuje i japonské knížky, takže další win :)

Co víc dodat, kdyby chtěl někdo detailnější popis, tak třeba tady.