aneb "Já chci taky do gay baru."
Sváteční den jsme s Ely a modroutužkou začaly napodobováním Japonců - v turistické náladě, poletováním po Olomouci a focením všech pamětihodností, které jsme zahlédly. Místní kašny byly nakrmeny drobáky a pod pohrůžkou násilného zničení v případě nesplnění tajného přání zanechány svému bublajícímu osudu. Zkritizovaly jsme orloj a jen tak tak stihly dojít k obědu v podobě kari, které pro nás připravil Yanari. Já ochutnala jen rýži, neb zbytek jídla se sestával z masa, Apetita a smetany. Ale holky si pochutnaly ^^
Brnkaní na elektrickou kytaru na pokoji se zvrhlo ve skládání písně o třech nástrojích a jednom nakřáplém hlasu. Ve sklepě kolejí. Skvělé místo pro natáčení hororu. Vážně. V tmavé chodbě se spousty dveří pod menzou jsme hledali hudební místnost s klavírem. Vzduch zatuchlý, místnost se sprchami, podivné dveře, které se modrátužka pokoušela otevřít (brrr)... Samozřejmě byla hudebna až to poslední místo, kam jsme klíč zkusili, byť se vybízela hned na začátku chodby. Vedle klavíru Petrof tvořil inventář zákeřný igelit, který se mě pokusil sežrat. Naštěstí jsem byla zachráněna a z jeho spárů vyrvána. Ely borecky oprášila své klavírní znalosti, modrátužka kytarové a Yanari zdatně rozvíjel své flétnistické sklony. Vymysleli pěknou melodii a mě donutili i přes můj zacpaný nos "výt", za což jsem ráda, protože sama bych se neodvážila <3
Po třech až čtyřech hodinách mučení nástrojů jsme museli náš tvořivý koutek rozpustit a připravit se na velkou seznamovací akci japonštinářů.
Na té jsme se věnovali obvyklým činnostem - děsily Yanariho yaoistickým tlacháním, pomlouvali Šestistovku neboli Farmáře, plánovaly výlet do gay baru, vyzvídali drby o učitelích, na účet vrchního pronášeli vtípky o dojení krávy... Poznali jsme mraky starších studentů, ale jestli si zítra budu pamatovat alespoň tři jména, tak to bude úspěch XD
PS: WelWi, byla jsi roztomilá ^_^