sobota 12. června 2010

Včera jsem se s rodinou vypravila hluboko do minulosti, totiž na koncert kapel zářících v Británii v 70. letech - Sweet a Slade. Do věkového průměru obecenstva jsem se nevešla ani náhodou, jediné, čím jsem se alespoň trochu přibližovala byla sukně upletená v dávných dobách babičkou. Nedlouho potom, co jsme si obsadili lavičku, se na mně začaly projevovat známky alergie, totiž z všeho toho kouře kolem. Zakázat, zakázat.

Jako předskupina hráli v loketském amfiteátru karlovaráci Hard Again. Nějak se jim nepodařilo vhodně seřídit aparaturu a basy duněly způsobem nemajícím daleko k hromadné srdeční arytmii přítomných diváků. Srandovní byly 5 centimetrů široké jasně žluté pásky s nápisem V.I.P. kolem zápěstí jednotlivých členů, evokovaly bandu utečenců z ústavu.
Zhruba v 8.15 se na scénu dostavili Sweet.

Track list (pořadí si opravdu nepamatuju)
  • The Ballroom Blitz
  • Co-Co
  • Funny Funny
  • Poppa Joe
  • Little Willy
  • Wig-Wam Bam
  • Block Buster
  • Hell Raiser
  • The Six Teens
  • Teenage Rampage
  • Action
  • Why Don't You Do It to Me
  • Love Is Like Oxygen
  • Fox on the Run
Teď když na to koukám, tak toho zahráli docela dost, plus jsem určitě na něco i přes konzultaci s Wiki a YouTube na něco zapomněla. Vtipný moment: zpěvák se zadíval na skálu situovanou nedaleko pódia obleženou lidmi a prohlásil: "Lion king." (Lví král)
Po vystoupení jsme se prodrali s dříve ukořistěnými plakáty dopředu k plácku osvětleném stánkem s občerstvením, kde se rozdávaly autogramy. Povedlo se i foto s bubeníkem Brucem Bislandem.

Pak nastoupili na scénu Slade.

Tracklist (tady toho mám míň, i když jsem znala všechny písničky krom jedné, přeci jen jsem v mládí víc poslouchala Sweet):
  • Everyday
  • Gudbuy T'Jane
  • She's my Queen
  • Far Far Away
  • Run Runaway
  • My Oh My
  • Cum On Feel The Noize
  • Coz I luv you
  • Take Me Back 'ome
  • Mama We're All Crazee Now

Mámě stylem oblečení připomínali vodníka Česílka, mně postavy z Alenky v říši divů. Už vím, od koho Imai okoukal slavný tanec vykopávání nohama. Po každém předvedení této kreace, ať už vokalistou či kytaristou, jsem se dusila smíchy XD Na komičnosti tomu ve velké míře dodávaly bedničky na kterých ne zrovna vysocí členové skupiny stáli. Vtipný moment: vyndavací zuby bubeníka. Navíc to vypadalo, že si do rytmu nepodupává nohou, nýbrž klape zmíněnou protézou O_o
V tomto případě jsme s podpisy štěstí neměli, členové brzy naskákali do Hummera a odfrčeli do hotelu. Tátova idea vyměnit svou Nike kšiltovku s baretem vokalisty Davem Hillem vzala též za své.

Pěkně jsem si zazpívala, naučila se několik nových refrénů a vymyslela na svou úroveň až moc anglických zkomolenin. On se vůbec zpěv publika moc nedařil, ale snažili jsme se XD
Počasí nám přálo a scenérie hradu Loket před námi postupně se zapadajícím sluncem, umělým osvětlením a nakonec pod hvězdami byla moc hezká.


Kredit: arhivariusRU

3 komentáře:

  1. Wow. A j měl pocit že JÁ poslouchám vykopávky.
    ...
    Beatles sou stejně nejlep XD

    OdpovědětVymazat
  2. Já už to neposlouchám, ale co se v mládí naučíš... ^_^

    OdpovědětVymazat
  3. Hej, já zas občas zaskočím na jazz. Velmi výstřední záliba, řekla bych, neb v tomhle případě skalní fandové již z větší části docela spolehlivě vymřeli (a tudíž nepřekáží). Ale je fakt, že ten trik se zuby klapajícími do rytmu jsem ještě neviděla...

    OdpovědětVymazat