pátek 19. července 2013

Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme...

aneb Největší chybou byly ty sandále.

Po osmi dnech domácí izolace zapříčiněné mými depresivními stavy se odvažuji vystrčit nohu z domu. A pak ruku. A celé tělo. Confetti! It's a parade! 

V plánu je najít místo na čtení a navštívit hrob Miu.
Těsně přede mnou přelétá bělásek. Mozek vymýšlí větu "Před obličejem mi přeletěl motýl." V japonštině samozřejmě.

顔の前に蝶が飛び通っていた。

Po vstupu do lesa si říkám, že se těším na borůvky a po chvíli Hle! jsou tady. Sice maličké, ale krásně modré. Usedám ke keříkům, pojídám, a snažím se detekovat zdroj šustění šumícího všude kolem mě. Mravenci. Jeden se zahryzl přímo do mého křehkého bělostného nártíku. Nechám borůvky borůvkami a urychleně pospíchám na vrcholek kopce. Hrob Miu jak to nájezdu dvojice Sam & Dean. Nějaká lesní příšera neodolala vůni tlející mrtvolky. Nemůžu se moc zastavovat, protože mravenci. Rychlostí olympijského běžce na krátké tratě se křečovitě svírajíc čtečku řítím z kopce, kousek nad úpatím se zastavuji, kontroluji zem kolem sebe, žádní mravenci. Zkoumám utržené škody, bolest necítím, ale v návalu adrenalinu se ani nedivím, kousance se taky objeví později. Setřepávám z nohy bonusové miniaturní klíště.

Vydávám se po cestě vedoucí nad zahrádkářskou kolonií a narážím na naučnou stezku, podél které je několik laviček. Říkám si fajn. tady by se dalo najít dobré místo ke čtení. Přiblížím se k lákavé lavičce kynoucí z příjemného stínu. Mravenci žádní, ale je obsypaná odpadky. Navíc je moc blízko všem těm Přemkům Podlahům, kteří tak rádi vyluzují rozličný hluk, ať už se jedná o zkrášlování trávníku či notování si se svou oblíbenou rádiovou stanicí zaměřující se na dechovku. Tak třeba bude o kousek dál lepší? 

Tentokrát trhám světový rekord v rychlostní chůzi do kopce. Černé hemžení na žluté jílové cestě pozoruji i bez brýlí. Na vrcholku je sice lavička, ale je přímo vystavena nepříjemně pálícímu slunci. Už jsem zmiňovala mravence?

Upocená, s vyschlým hrdlem se v doprovodu píchání v boku rozvláčnělou chůzí loudám vstříc domovu.

7 komentářů:

  1. sakra, ti mravenci jsou snad všude. a takhle hnusně ti pokazit den... ses pěkně proběhla, co? :D
    prostě staying indoors rules. zvlášť v takovém vedru. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mi den nepokazili, aspoň mám o čem psát :D

      Vymazat
  2. Kristepane, svatej náš panelák a civilizace :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tím chceš říct co? Taky máme panelák :D :D

      Vymazat
    2. Fakt? Proč já si vždy představovala, že žiješ v rodinném? :D
      No, jde mi spíš o to, že je náš dům pěkně daleko od jakékoliv přírody a mravenců xD

      Vymazat
  3. Wow, kde bereš ty slovní spojení... Jsi někde našla mojí starou krabici na odložené obraty, ne :D
    Anywho, všechny mrtvoly vždycky pod šutr. Udrží to mrchožrouty venku a zombie uvnitř :P
    Mravenci jsou kapitola sama pro sebe. Já čtu venku na visací židli/houpací síti, kam brabenci nemůžou, ale zas jsou kolem hovada, střečci a slepice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spojení mě napadají na místě, pak doma rychle sednu a sepíšu :D
      Byla pod hromadou šutrů a kládou :/
      Zombie Miu by mi nevadila, aspoň bych měla kamaráda :)

      Vymazat