pondělí 7. října 2013

UPOL Diary 11

A máme tu opět začátek semestru. 

     Podnětem pro tento článek se stal hlavně náš z Ameriky importovaný profesor na Syntax. Předmět se nám v rozvrhu procpal na pondělní ráno a vidina rozradostněné Veselovské se svým "To už máte znát ze školky." totálně zadupávající naše sebevědomí nebyla příliš lákavá. Stal se ale zázrak a skončili jsme s Papouškem, pravým jménem Jeffrey Parrott. Úvodní hodinu se sáhodlouze a jak se na Američana sluší patřičně patrioticky představoval. Má tetování na levém lokti, pravděpodobně květinu. Pochází z Oregonu, na Wikipedii jsme bohužel žádný výrazný tamní dialekt nenašli, takže po fonetické stránce není nad čím plesat. Škoda...
Na lingvistické výrazivo mnohdy kašle a užívá prostě "these guys". To slyšet Veselovská u zkoušky, tak asi letíme :D
Dneska jsme si připadali jak na cvičení roztleskávaček:
Parrott: I say Noun phrase, you say - *
             I say Subject, you say - *

*správné odpovědi se dozvíte na konci článku

Dozvěděli jsme se, že sloveso je boss (šéf) a vládne prostě všemu.
Příkladová věta, která je doufejme pravdivá: 
"Jeff hugged a student who had a really rough day." awww
(Jeff obejmul studenta, který měl těžký den.)
Ano, všichni si po zkoušce určitě přijdeme pro hug ;)

Jinak jsme asi dvě lekce pozadu a opět se potvrdilo, že ve skriptech se nevyzná nikdo kromě jejich stvořitelky XD

     Co se týče dalších předmětů, je tu Japonská konverzace, kterou opět vede Nagata-sensei a tentokrát se hodina ze 45 minut prodloužila na hodinu a půl. Ale je to mnohem lepší než loni. Dokonce jsme zkoušeli takové nekonvenční metody jako je shadowing, což bych nečekala. 

Na obchodní japonštinu jsem se upsala nepovinně, nelituji, bude to ovšem zabíračka. Za úkol jsme dostali vyrobit si vlastní vizitku meishi a na hodině budeme pak procvičovat její správné předávání. Bude sranda :)

Bakalářský seminář dvakrát odpadl kvůli přednáškám profesora Karla Fialy, který k nám zavítal z Japonského Fukui. Měl povídat hlavně o překladu japonské kroniky Kodžiki, románu Příběh prince Gendžiho, Příběh rodu Taira a o všeobecně o tlumočení. Bohužel mu nezbývalo moc času a než se prokousal pouhým dějem děl, tak byl konec přednášky :/ Ale jinak přednášel moc pěkně a můžeme být na něj jako Češi hrdí :)

Překladatelský seminář číslo tři začal velkým rozčarováním, když nám na poslední chvíli bylo oznámeno, že se nebude týkat technického překladu, jak bylo avizováno v sylabu, ale titulkování. To taky není k zahození (i když bych ten technický asi raději) a navíc předmět spoluvyučuje spolužačka z japonštiny :D

O Gramatice japonštiny nemám co říct, protože jsem lama a na přednášku ze záhadných důvodů nešla, prostě jsem se domnívala, že odpadá a nejlepší na tom je, že Ely si to myslela taky. Takže tak. ~~;

Toť vše ke školním aktivitám.

     S Lemon-san jsme si řekly, že se budeme snažit chodit trochu víc mezi lidi, obnovíme docházku na akce Japonského klubu, která minulý semestr pěkně vázla. Hned první středu semestru jsme se tedy vydaly spolu s Itokou do letního kina, které ovšem pro tuto příležitost mělo být přejmenováno na zimní. Byla jsem v letním kině poprvé, a tak jsem si to i přes nízké teploty užila. Hráli Královu řeč, což holky už sice viděly, ale stejně tam se mnou zůstaly až dokonce. Thank you guys ^_^ 
Pořídily jsme velmi vydařené fotky tajuplného prázdného sedadla.

Druhý den se Lemon-san k večeru spontánně rozhodla, že by si jako dala hranolky, tak jsme u kolejí nabraly Itoku a zamířily do centra do Mekáče. Na náměstí se zrovna konala výstava brambor, musely být pěkně zmrzlé, chuděry. Potkaly jsme Skota (v sukni) čtoucího si menu kebab restaurace. Itoka byla osvícena bleskem a má tudíž pěknou fotku se svatozáří zakrývající téměř celý její obličej. 

Do třetice všeho zmrzlého jsme v pátek opět podnikly pouť na náměstí a shlédly v rámci projektu Vzáří kratičkou produkci o UP promítanou na dům. Zpátky jsme se vracely velmi pochybnou, téměř slepou uličkou a víc to nebudu rozmazávat XD 
Quest za párkem v rohlíku jsme zvládly na výbornou a holky si pochutnaly :)

O den později... 
z toho všeho byla rýma.

Druhý týden se naše společenské vyžití omezilo pouze na tradiční Nomikai, uvítací párty pro prváky na japonštině. Když říkám pouze... přes sto lidí se tam vlezlo. Už nejsme ta malá katedřička jako kdysi... Byla jsem moc ráda, že byl vevnitř zákaz kouření (měli jsme pro sebe zarezervovaný celý klub), ale i tak nám oblečení zatuchlo díky již nevyvětratelnému odéru. 
     Dodala jsem si odvahy a seznámila se s Kavárnistkou, sice když o tom přemýšlím zpětně, tak jsem se zapomněla představit, ale očividně pochopila kdo jsem :D Snad jsem nepůsobila moc stalkerovitě a nevyděsila jí, gomen ^^;
     Na párty infiltrovali dva značně podnapilí týpci, jeden hudebkář a druhý právník, prý tedy, jména totiž měnili každou půlhodinu :D
     Senpaiové natočili velmi trefné video "Ze života japonštináře", ve kterém si zahrály i Lemon-san a Itoka :) Příští týden by se mělo objevit na internetu, tak přidám odkaz, aby všichni věděli, co je čeká vydají-li se na mučednickou cestu studenta japonštiny :D

--------
Správné odpovědi na na syntaktické otázky:
I say Noun phrase, you say - nothing
I say Subject, you say - Predicate

5 komentářů:

  1. Zázraky se pořád dějou a Skotovi taky umrz, žejo?

    OdpovědětVymazat
  2. strašně mě baví číst život na upolu z tvého pohledu. ^^

    OdpovědětVymazat
  3. Neokomentovala jsi anglická Jecéčka ani naši obyčejnou japonštinu, tse, to bych si zrovna ráda poslechla, nějaké to remcání nad našimi úžasnými texty ze čtvrté lekce :D
    Nesmíš mi připomínat Jeffovy okouzlující stránky, já na něj chci být naštvaná za to, že neumí učit, a takhle už bych se zase nejraději jenom nechala obejmout :D

    OdpovědětVymazat
  4. Musím přiznat, žes mě docela zaskočila - to víš, člověk si myslí, jak je strašně anonymní a ono houby.
    btw teď už aspoň víš, že jsem přesně tak socially awkward, jak o sobě tvrdím - že ti to za to vůbec stálo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak česká japonská blogosféra moc velká není, každý sleduje pomalu každého. Já se taky vždycký divím, když v reálu natrefím na někoho, co čte můj blog :D

      Spoustu tvých pocitů úplně chápu, jsem totiž taky awkward :)
      Za to mi to stálo, mám fakt radost, že jsem se s tebou seznámila a že jsem se vůbec odvážila tě oslovit ^^

      A ty sis taky vedla dobře :)

      Vymazat