Vražda v salonním kupé

To bylo naposled, co jsem se tak neuváženě rozhodla jet v pátek odpoledne z Budějovic domů. Ještě před nástupem do rychle plnícího se vlaku jsem se ujišťovala, že jsem dostatečně daleko od početné skupiny pubertálních dívek, očividně mířících tím samým směrem co já. Bohužel jsem špatně odhadla situaci a po dosednutí na klasickou, červeným cosi potaženou sedačku, se do kupéčka nahrnulo pět těch holčiček. A spolu s nimi Bravo Girl /s přiloženou rtěnkou/, Dívka /s přiloženou řasenkou/, nespočet zavazadel, láhev koly a spousta drobků, toho času ještě v celkem kompaktním stavu.

Cestou jsem se dozvěděla nepřeberné množství zajímavých věcí. Jednou z prvních bylo, jak správně vyslovovat "nejkulaťoulinkatější" a "koza znezařáděná". Jedna s tím přišla, a pak se ostatním smála, když se přeřvávaly v marné snaze jazykolamy interpretovat. V tu dobu jsem si říkala, že za chvíli se uklidní a bude pokoj. Má predikce se ukázala jako lichá. Následovalo hlasité čtení z dívčích časopisů a následná diskuze na téma: "Víte co je penis?" a jeho variace "Víte co je erekce?" a "Víte co je menstruace?". To už jsem zapínala notebook s úmyslem podívat se na pěkný film a vyhnout se tak degeneraci mozkových buněk. Andílci ovšem dokázali svým zvukovým projevem probourat bariéru sluchátek a z činností probíhajících přímo před mýma očima /testy kosmetických doplňků z časopisů, utírání řasenky o odpadkový koš, z kterého mi obaly od sladkostí už padaly na nohy, "pojďme se podívat na toho kluka odvedle", pusinkování se před učitelem/ se mé první padlé buňky mozkové obracely v hrobě. Vrcholem všeho byla kolová sprška. Mimo jiné, film byl otřesný, divila jsem se, jak se taková hrůza mohla ocitnout na mém disku.

Během jízdy do Plzně jsem zjistila, že jedou až do Sokolova a při přestupu jsem si dala velký pozor, abychom se zas nesešly. Ostatně to nebylo tak těžké, bylo narváno, a tak jsem dvě další hodiny jsem strávila ovíjením hlavy kolem opěrky ve střední části sedadla, kde na mě vybylo místo.