...

Déšť mi perlí na hlavu a ruce. Shůry se padá chraplavý hlas věčně nespokojené sousedky a vytrvalé, leč marné argumenty sousedovy. Cosi mě nutí do beznadějného úsměvu. Skočila bych šipku a ladně se zapíchla prostředníčky, ukazováčky a prsteníčky do asfaltu, dál už by to nešlo, na to je moc tvrdo. S jistým úžasem jsem procitla a ve stromech před domem rozpoznala lípy. Sněží černá pera havraní a jejich odlesky vábí hmyz. Pleskot nohou a kapky sjíždějící mezi lopatky. Vlasy ztěžklé vodou nepovlávají ve vánku, vzala jim lehkost.