úterý 3. listopadu 2009

Síla návyku

久しぶりだね。
Zítra tomu bude měsíc, co jsem začala s AJATT. Cítím se divně, když mi v uších nezní japonština, pozoruji abstinenční příznaky, když nemám svou denní dávku kanji a do očí mi stoupají slzy, protože japonština je tak krásný jazyk.

Pomalu si vyhlížím nějaký ten iPod. Mám takové neblahé tušení, že mě moje po bratrovy poděděná Mp-troska s plášťovou klimatizací tvořenou dírou o velikosti čtyř špendlíkových hlaviček brzy opustí.

Do zkušebního provozu jsem uvedla vstávání v 5:00 a musím říct, že je to skvělý prostředek, jak toho víc stihnout. Žádné ranní ptáče jsem nikdy nebyla a většinou se učila po nocích, ale jisté výhody se brzkému vstávání nedají upřít. Vždycky se musím smát, když v pondělí ráno v osm hodin vidím ve třídě ty tváře typu "kde mám peřinu". Cítím se čile celý den, což jsem o svém předešlém spánkovém režimu říci nemohla, byla jsem mrtvá už kolem třetí. Spát chodím v ideálním případě v deset hodin, to čítá 7 hodin čistého spánku, z toho dvě hodiny před půlnocí (někde jsem četla, že v tu dobu je spánek nejkvalitnější, ale nevím, co je na tom pravdy). Více o spánku tady (anglicky): Steve Pavlina. Má tam také zajímavý článek a popsány osobní zkušenosti s polyfázickým spánkem, kdy spíte 20-30 minut každé čtyři hodiny, což je celkem 2-3 hodiny denně. Někdy se chystám to vyzkoušet.

Pustila jsem se do čtení blogů a knih s tématy osobního rozvoje a neustále v nich nacházím neocenitelné rady do každodenního života. Tady je pár mých oblíbených(v angličtině - naučte se, neuvěřitelně se vám rozšíří možnosti):


Knihy:

  • Getting Things Done, David Allen
  • The Mind Map Book, Tony Buzan
  • Time Power, Brian Tracy
Abych nezapomněla - velký Khatzumoto-sama promluvil na You Tube.
Členové Arashi hlídají miminka tady a tady.
No opravdu u videí s Arashi se bavím jako nikdy. Oblíbeným koníčkem je mi také v poslední době rozeznávání hlasu Matsujuna od ostatních členů skupiny. A samozřejmě slintání nad bishouneny, které dodává na svůj blog kuroi kitsune.

Naučila jsem se dvě japonské písničky, jedna je o jaře a druhá o sněhu. Už se v koupelně necítím provinile, že flákám japonštinu, můžu zpívat.:)

Dneska to bylo poprvé, co jsem si celkem užila přednes své prezentace ve škole. Jindy mám nervy jak rulička od toaletního papíru po pěti minutách zpracovávání pískomily.

2 komentáře:

  1. akorát já porád nevim co ti japonci žikali a ten
    Khatzumoto taky asi není čistokrevnej černoch ¨podle jména ?)

    OdpovědětVymazat