čtvrtek 4. října 2012

Cesta po Japonsku 日本の旅 02

Den 2. čtvrtek 23. 8. 2012, Tokyo

     Ráno jsme zjistili, že mobil, který se měl přes noc nabíjet, se naopak vybil na dvě procenta, tak jsme ho přepojili do jiné zásuvky a já jsem ještě pospávala, než zase obživl. Vyrazili jsme tedy později směr Ueno a hurá do parku. Poučena ze včera jsem hned zašla na informace pro mapky, aby nám nic neuniklo. Prvně jsme narazili na baseballové hřiště. A ty cikády, musím zmínit cikády. V anime většinou jedna idealizovaně jedna sedí na stromě a vrže si pro sebe. Teď si jich představte asi tisíc na stromě a vrzajících, každá v trochu jiný interval a v trochu jiné tónině. Matně jsem však zahlédla jen jednu a jednu svlečku. Jako kdyby ty zvuky vydávaly samotné stromy. Taky se tam potulovali havrani a legračně skákali. Dlouhatánská fronta spořádaných Japonců stála na výstavu o Tutanchamónovi, jak nás upozornila Japonka, která se ze zřejmě mimořádné události vracela a nabádala nás, ať se jdeme také podívat. Půl dne ve frontě se mi ale stát nechtělo a navíc, kdo by chodil na egyptské památky, když je v Japonsku? Domnívali jsme se, že podle mapky jdeme k vodě, ale nebyla to obyčejná voda. Jezírko Shinobazu bylo celé porostlé obrovskými růžovými lekníny. U chrámu na ostrůvku uprostřed byl pěkný dřevěný altánek s kamennými sedačkami, skýtající alespoň trochu stínu. Kámen, řeklo by se, bude příjemně chladit, ale omyl. Jakákoli plocha je v Japonsku vyhřátá od sluníčka a třeba na zábradlí, která jsou mu vystavena po celý den není radno sahat. Snědla jsem si svůj první meron-pan ^^ Byl velmi sladký. Dál se v parku nalézala velmi moderně, až mimozemsky vyhlížející policejní budka kóban. Po dvou patrech klimatizovaného Tokijského národního muzea jsem byla už řádně uťapaná, ale vidina dalších skvělých zážitků mě hnala dál. 

     Oběd byl tentokrát vedle nádraží v bistru s červeno-modrým znakem, jehož jméno jsem zapomněla, ale po Japonsku je jich hodně. Opět jsme zdržovali a podnik tak přicházel o zákazníky ^^; Po zápase s automatem nám slečna vyměnila lístky za jídlo. Já si dala kari a děda jakési hovězí s rýží. Ostřejší kari ve 34 stupňovém vedru nebyl moc dobrý nápad, navíc jsem ani moc neměla hlad. Pro dědu jsem musela požádat o lžíci, a on pak po celou dobu jídelního pobytu čtyř japonských středoškolských chlapců na ně zíral, jak drží hůlky ^^; Ledová voda zdarma byla výborná. 
     Další zastávkou byla Shibuya, do které jsme si zajeli oklikou a za dnešek tak projeli celou Yamanote Line XD Shibuya is crazy. Napadlo mě hned po vylezení z nádraží, ale wifi mně nefungovala, tak jsem nemohla sdílet na FB :D Byl tu samozřejmě věrný Hachiko, čekající na svého pána,  a kolem něj asi stovka lidí, o kus dál, cestou do hudebního ráje Tower Records, se lidé dali počítat již na tisíce. Povětšinou mladí, všichni krásně oblečení. V obřím obchoďáku Tower Records s CD, DVD a knihami, jsem si našla své vysněné DVD Heian Yuki z Tsuyoshiho koncertu v Heian Jingu a hrdě si ho odnesla k pokladně. Zdarma mi přibalili plakát. Ještě nevím jaký, je zalepený, a pak bych ho asi nesmotala. Pozn. po návratu: Je velký, černočervený, je na něm spoustakrát Tsuyoshi s mikrofonem a visí nám na koleji na dveřích.
      Návštěva mrakodrapu s nejnovější dívčí módou Shibuya 109 byla úžasným zážitkem. Hned jsem si vzpomněla na Ely, že by se jí tu líbilo. V každém patře několik luxusních obchodů, vyhrávající hudba, mračna vymóděných Japonek, závratné ceny... S dědou v závěsu a ošumtělou sukní jsem musela vypadat dost nepatřičně a uboze. Ale nikdo si nás nevšímal. Vtipní byli boyfriendi, kteří čekali na své slečky na chodbě před obchůdky. 
     V Hamamatsuchou jsme mapu k Tokyo Tower opravdu nepotřebovali, byla vidět zdaleka, a já se s instrukcemi tak párala... Než jsme k věži došli, potkali jsme několik chrámů Zouzouji. Zrovna tam probíhal nějaký vzpomínkový rituál s bubnujícími a zpívajícími mnichy. Krásně se to rozléhalo. Výtah nás dovezl na stopadesátý metr věže, ještě jsme mohli výš, ale bylo to dost drahé a děda se bál ^^ I tak byl výhled pěkný, jen na střechy nejvyšších mrakodrapů jsme nedohlédli. Velkou atrakcí byl průhled skrz podlahu dolů ven, na nejž se dalo šlapat. Japonské děti si ho užívaly a rodiče též, když bojící se potomky na něj postrkovali ^^ Cestou na hotel jsme zažili pěknou podvečerní špičku a pomačkali se ve vlaku.


Hachiko ve čtvrti Shibuya

Lotosy v parku Ueno

Tokyo Tower

další fotky z Tokya na rajčeti

3 komentáře:

  1. bezva sepsáno, ještě přidej odkaz na fotogalerii

    OdpovědětVymazat
  2. Shibuya! Jako vždy závist, ale víš, ohledně čeho asi největší? Meron-pan, dala bych si meron-pan xD
    Jsem ráda, že sis i druhý den takhle krásně užila <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že meron-pan bys moc neocenila, je to neuvěřitelně přeslazené XD
      Užila jsem si každý den, doufám, že se někdy též podíváš <3

      Vymazat